Láska křehké dívky

23. března 2014 v 18:27 | Brooxy
Kráčela jsem v dešti po pobřeží v Západním Seattlu.U molu stála dívka.Bílé šaty měla přilepené k tělu,temné vlasy promáčené a v uslzených očích výraz šílenství.Kývala se v rytmu větru,jako se stará vrba potácí ve vichřici.Oči upřené daleko za obzor.Ona nebyla tady.Byla někde tam...daleko odsud.Mumlala něco...stála a tiše šeptala do šelestu listí stromů.
"Ptali se mě,co je na světě nejhorší,
a já jim odpověděla,že láska
Ptali se,proč láska??
Protože láska bolí...
Milovat,znamená obětovat se pro druhého bez možnosti záruky.
Je to jako prošlý krám,kde člověk hledá
z osamění či pouhé zoufalosti a strachu ze samoty.
Milovat,znamená odevzdat svou loďku bohyni neklidné bouře
a navždy ji upustit do neznámých hlubin.
Vždyť nevíte,co se stane zítra
¨
Milovat,znamená žít v obavách z odmítnutí.
Milovat znamená dýchat a cítit.
To učí už matka dítě v kolébce,
aby cílů svých vždy dosáhlo.
Milovat,znamená cítit sžíravou žárlivost
a horké polibky Afrodíty,pod azurovými křídly nevidomosti vždy,
když poslední výkřik víly protne bouřlivé mračno beznaděje.
Je to jako vsadit si na špatného koně,
nevědět,jestli ta herka doběhne do cíle.
Nebo to nechceme vědět??
I kdyby odmítnutí proťalo srdce jak zrezivělá čepel dýky,
neporučíš.
Stejně bude milovat.
I přes hromy a blesky,
které bičují kapkami slaného deště námořníka osaměle stojícího v přístavu.
Jeho loď nepřijela.
I přes všechno,co svět stvořil,
aby člověk zničil v bolestní agónii,
vyslané snad samotným Peklem do Rajské zahrady andělů.
Přesto,že květinové války jsou omývány krví a lží,stále jsou.
A i temný anděl přesto stále mne si bolavá záda,
zatížená tíhou smrtelných okovů,
vyrobených z posledního výdechu války.
Přesto,že tvůj postoj,tvář a srdce mě neustále odráží od skalnatých břehů,
aby mě znovu na ně odhodil zhrzenou a zrazenou,
že krev stéká z mých uslzených očí
a ztrácí se v hlubinách.
Nemůže jen jeden milovat.
I přes to,že jsem slepá a tápu v temnotách,brečím a křičím,
ty nepřijdeš.
Jsem slepá mezi jednookými králi,
oni si mohou vybrat,
já ne.
I přes to,že kameny zoufalosti a plameny vášně mě sžírají touhou
a bolestivě sekají do nohou...
..už nemohu...
...a ty stejně nepřijdeš.
Proč??"





(Uklohnila jsem to během extrémně nudné hodiny češtiny...nesmějte se mi :D )
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dashie Dashie | 22. prosince 2015 v 18:57 | Reagovat

ty o češtině píšeš básničky já kreslím nebo hypnotizuju sousedku sešitem(lépe řeččeno jí prodím tím že jí sešitem mávám před ksichtem a ona se rozčiluje) a jinak básnička pěkná řekla bych že i pravdivá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama