Sebepoškozování

25. dubna 2014 v 18:08 | BROOXY
Vždycky jsem se tomuto tématu vyhýbala,protože mi to od lidí přišlo jako ubohý a zbabělý přístup k řešení problémů.
Dokud jsem se s tím nesetkala osobně.
Tedy,ne přímo z vlastní zkušenosti,protože si sama nedokážu způsobit bolest,nebo...spíše když cítím jak fyzickou tak psychycko bolest,přemením se ve vzlykající pytlík neštěstí.
Ale teď k věci.
Moje kamarádka,říkejme jí Karla,měla vždycky problémy s rodinou.
Máma od ní utekla,když byla malá a nechala jí na krku přecitlivělé babičce a tátovi,kterej se začal postupně utápět v alkoholu a nebyl den,kdyby nebyl pod vlivem.
Vždycky to tedy měla doma tvrdé,bála se táty,když se vrátil z hospody...neprojevovala se moc...byla zamlklá.
O těhlech problémech jsem věděla.Věděli o nich všichni sousedi.
No ale Karle se začal život ještě zhoršovat.Babička,její jediný anděl strážný,onemocněla a už nedokázala ta obstarávat rodinu,tudíž musela Karla snášet otcovy nálady sama a velmi vypomáhat v domácnotsti.
Plus se k tomu připočetl špatný průměr ve škole a to,že její vztahy vždycky skončili bolestivým rozchodem a bylo vymalováno.
Začala si ubližovat.
Ne nijak extrémně,jako žiletkou a tak,nýbrž vzala špendlík a řezala se hrotem.
Přišla jsem na to v létě,kdy se jí vyhrnul rukáv a já uviděla dosud nezahojené jizvy na předloktí a na kotnících.Šlo o maličké narůžovělé jizvy,ty čerstvé byly červené,ani ne tři centimetry dlouhé.
Ptala jsem se jí,proč to dělá.Snažila jsem se jí pochopit.
Řekla mi o svých problémech a taky,že kdykoli se řízne,přestane kvůli fyzické bolesti myslet na psychickou.Zapomene na svoje problémy s rodinou,s tátou,školou a kluky.
Je tu jediný problém,je to dočasné.
Jakmile přejde bolest,zalije ji zase všechno okolí a ona se musí znovu a znovu řezat.
Věřila jsem,že jí to pomáhá,ale opravdu jsem se vyděsila,když mi řekla,že chce použít něco silnějšího,udělat si silnější jizvy,trvalejší,větší bolest.Prý jí to bude bolet i několik dní.
V tu chvíli jsem věděla,že jí musím pomoct.
Ale nevěděla jsem jak.
Zabavila jsem jí její krabičku "první pomoci",ve které si nastřádala nože a ostré žiletky "na horší dobu".Ta krabička ve mě vyvolávala hrůzu už jen kvůli tomu jménu,co dostala.
Denně jsem jí potom volala,naslouchala jí,utěšovala jí.Snažila jsem se seč se dalo,abych jí pomohla se nějak vypořádat s realitou kolem.
Hlídala jsem ji,a to dost,skoro denně jsem se dívala,jestli nemá nové jizvy.
Staré se už zahojily,a nové si nedělala.
Dostala se z toho.

Ale já tohle nepíšu,abych podobné lidi omlouvala za jejich chování.Pořád to odsuzuju,nenávidím a říkám,že je to zbabělé svinstvo.Člověk se musí svěřit,ne se řezat.Musí dovolit někomu,aby mu pomohl.
Neříkám,že je to cesta po které se má jít.Na konci té cesty nestojí krásná louka.Je to skoro jako droga.Nezažila jsem to sice na vlastní kůži,protože jsem prostě posera,ale pro ty lidi to musí být asi návykové,když to provozují tak často.
Takže,rozhodně říkám,lidi bojujte proti tomu.Nenechte lidi,aby si ubližovali,ale když už potkáte někoho,kdo to dělá,nesmíte se otočit se slovy "Jsi magor." a odejít.Ten člověk potřebuje pomoc a jiným způsobem to evidentně neumí.Je to ten nejzoufalejší způsob,jakým o pomoc žádá,uznávám,ale když se otočíte a odejdete,tak mu nepomůžete.
Evidentně na tom ten člověk musí být psychicky na dně,když si dokáže bez mrknutí oka způsobovat bolest,a když mu řeknete "jdi se léčit,jsi magor,nemáš to v hlavě v pořádku" akorát ho srazíte k zemi.
OVŠEM že to nemá v hlavě v pořádku,jinak by to nedělal,ale vy mu můžete pomoct.
Protože když prostě...odejdete....můžete se taky za pár týdnů dozvědět,že onoho člověka našli ve vaně s podřezanými žilami.
A vy jste to mohli zastavit...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama